Psaní na téma... prokrastinace

Tak, konečně jsem se dokopala něco začít písat. Tentokrát to bude lehké zamyšlení a psaní na téma prokrastinace. Je to celkem moderní téma, takže tak. c:

Někdy stojím na okraji propasti a potácím se mizi prázdnotou a pevninou. Potácí se tam opravdu hodně lidí, mnohem víc než předtím. Abych nezapoměla, ta propast nese jméno Prokrastinace. Opravdu obdivuji lidi, které dokáží zůstat na pevnině a k Prokrastinaci se otočit zády. Já to nedokážu a tak jako ostatní často padám dolů na dno. Z jámy se potom špatně dostává. Musím se na sebe fakt naštvat, abych dokázala vylézt zase nahoru. Z nějakého neznámého důvodu mám pobyt v díře hrozně ráda a zároveň mě hrozně deprimuje. Často ale podlehnu zábavě a ač je to nemožné, pobyt Prokrastinaci mne hrozně baví, i když vlastně nic nedělám. O to těžší je dostat se ven. někdy si říkám, proč vlastně v jámě nezůstat. Je to kvůli několika věcem - koním, psovi, rodině a kamarádům. Tyto věci mě poslední dobou vlastně drží při životě. No a taky je tu to, že když jsem v Prokrastinaci, něco mi vždycky uteče a třeba to už nedohoním. Je to třeba strašně důležité ale v díře to nemůžu udělat, nemůžu se na to naučit, nemůžu dělat vůbec nic. To jenom tam nahoře, kam se dost špatně vyhrabává.

Určitě napište, jestli mám psát dál na daná témata! C: